Laboratoř Příbor

Obsah tzv. dusíkatých látek (amonné ionty, dusitanový a dusičnanový anion) vypovídá o možnosti kontaminace vody dusíkatými hnojivy používanými v zemědělství nebo o možnosti fekálního znečištění odpadní vodou ze septiků, nevhodně umístěným hnojištěm, kurníkem, králíkárnou a může prosáknutím znečistit zdroj podzemní vody. Pokud se jedná o zvýšený obsah tzv. amonných iontů, jedná se většinou o čerstvý průsak těchto znečištění, často provázen i zápachem vody. Po cca 4 až 6 týdnech se v takto kontaminované vodě vlivem oxidace amonné ionty přemění na zvýšený obsah dusitanů, a následně po cca půl roce může oxidací dojít ke zvýšení obsahu dusičnanů, které jsou již chemicky stabilní a ve vodě přetrvávají. Nedají se z vody odstranit převařením, pouze chemicky. V lidském těle naopak dochází vlivem bakteriální redukce v zažívacím traktu ke zpětné proměně dusičnanů na dusitany, které se slučují v žaludku se sekundárními aminy, které jsou obsaženy v potravě na karcinogenní sloučeniny N-nitrosaminy. Z tohoto důvodu je určena maximální hranice těchto dusíkatých látek v normě, aby přísunem potravin (běžnou součástí jsou dusičnany v zeleníně) a vody dohromady nedocházelo k jejich nadměrnému požívání. Proto je tento problém v současné době velmi hlídaný v celé Evropě. (např. nitrátová směrnice - regulace použití hnojiv, nové nároky technologie úprav vod v čistírnách odpadních vod pro snížení množství dusičnanů na výstupu z čistírny do povrchových vod, rušení septiků s trativody do podzemních vod, nové domácí čistírny).

Kyselost vody, pH – spíše vliv na technické záležitost i– tzv. agresivita vody - sleduje se spíše pro stavební účely, snižuje pevnost malty, způsobuje korozi v trubkách. Za běžných okolností nemá ani při nedodržení normy o desetiny vliv na zdravotní stav člověka.

Tvrdost vody – obsah Ca a Mg iontů (název tvrdost vody vychází z vlastnosti, kdy zelenina vařená ve vodě s vyšším obsahem těchto látek zůstává nadále tvrdá i po delší době varu) má biogenní hodnotu pro stavbu těl organismů, je tedy ve vodě žádoucí. Vyšší obsah však znamená technické problémy se zanášením tzv. vodního kamene na nádobí, potrubí a armaturách, špatně se pere prádlo, nepění káva, na povrchu se tvoří jakoby olejovité skvrny. Norma hovoří o doporučeném rozsahu, kdy jsou tyto záležitosti v „ rovnováze“.

Obsah železa a manganu. Tyto dva prvky, pokud se vyskytují zvýšené, pak bývají obsaženy oba. Nemají vliv na zdravotní závadnost vody, ale zhoršují tzv. organoleptické vlastnosti - lidově chuť a pach vody. Také způsobují barevnost vody, většinou až chvíli po napuštění, železo barví do rezava, mangan hnědě až černě. Větší problémy pak působí na zanášení čerpadel, zanášení studní a rezavé skvrny na sanitární technice.

Minerální látky ve vodě. Pro běžnou pitnou konzumní, stolní vodu by obsah minerálních látek měl být do 1000 mg/l. vyšší obsahy pak mají vody minerální- ty by se měly používat v omezené míře a je nutné se dívat, co obsahují, jaké kovy či nekovy ( některé problematické jako Be berylium, As arsén, Na sodík, F- fluoridy, Cl-chloridy) neboť mají silný vliv na vnitřní orgány v závislosti na jejich špatné funkci či onemocnění. Vhodné konzultovat s lékařem. Hygienici doporučují používat pouze 1/3 l minerální vody, a to jenom několikrát měsíčně. 

V praxi u kráceného rozsahu se měří ukazatel konduktivita, který je orientačním ukazatelem obsahu minerálních látek.

CHSK-Mn - Oxidovatelnost - obecný ukazatel, který sleduje kontaminaci vody různými organickými látkami. Pokud je oxidovatelnost vyšší něž připouští limit, je podezření na silnější kontaminaci, provede se pak rozšířený rozbor ke zjištění možných kontaminantů.

Ukazatel zákal - voda má být jasná, čirá, má mít“ jiskru“. Každá odlišnost již napovídá nějaký problém.